Po kolikáté už? aneb O věčné začátečnici

Na rovinu - už zase začínám psát blog, tentokrát bez "zbytečných" plánů a iluzí. Zjistila jsem totiž, že své koncepce prostě naplňovat nezvládám a tak z toho bude prostý "obyčejný deníček".

Více o začátcích se dočtete po kliknutí na odkaz úplně na konci tohohle příspěvku.
Zase začínám taky ve škole, aneb minulé pondělí jsem se opět přesunula do Brna. Méně předmětů, zato víc čtení, tak jsem zvědavá, zda se mi na nevím už kolikátý pokus povede změnit učební styl.
Na privátě jsou zatím jen čtyři z mých celkem sedmi spolubydlících, což je relativně málo, takže klid. Bohužel v tomto počtu ten náš členitý byt pod střechou nezadejcháme, takže než se nám dnes pan domácí uráčil pustit topení, byly jsme nuceny se soustavně otužovat. Bohužel dobrou zprávu (topení je už méně ledová) vždy provází i zpráva špatná - domácí nám plánuje zvednout nájem. Nu, pokud mi zase dodá rozumnou postel, tak to nějak i přežiju. Přes léto si totiž mou milou historickou vrzající postel s masivními čely v hlavě i v nohách odstěhoval do jiného bytu k architektum/vnoučatům (jednu verzi mám od milého, druhou od Polky, ale ony se možná nevylučují). A mě tu nechal sešlý a proleželý gauč. Sice nemam na privátě žádnou smlouvu a platím relativně málo, ale zrovna určitou kulturu spaní bych uvítala. Tak uvidíme.
Znovu se učím sžívat se svou starou nokii, neboť můj nový sony ericsson mi byl zcizen. Nejhorší je, že jsem si na něj fakt dávala pozor. No, už to nebudu rozvádět. Nějak mě to vzalo, víc než jsem čekala, ale ony v tom byly i další věci. Ostatně taky vám přijde, že největší zklamání zažívá člověk, když se nesplní jeho očekávání?
Novou podobu dostal i muj (starý) vztah. Opět mám pocit, že v soužití s mým nejmilejším máme spoustu věcí tak nějak naruby. Potom, co jsme spolu roky bydleli (a nebo naposled alespoň hodně blízko sebe), teď jsme si vzdáleni přes celé město. Jiné páry randí v začátcích vztahu, mi randíme až teď. Je to nezvyk a neni to úplně příjemné, ale zato mají chvíle, co trávíme spolu zvláštní náboj...
Vedle galerie na flickru rozjíždím další úschovnu svých snímků a to tentokrát na photoblog.com/Weruska (inspirated by Terka). Esli chcete, koukněte, písněte ;)
Zase hraju - Lineage, jak jinak, prostě mě to baví O:)

Nyní přichází zpravodajství z kultury.

Od června obsadilo prostory Moravské galerie 23. mezinárodní bienále grafického designu, tentokrát zaměřené na grafický design v tištěných i elektronických publikacích. My ho navštívili až měsíc před koncem při akci zvané Bienální noc, aneb vstup do výstavních prostor od 19:00 do 24:00 zdarma. Plakáty na zdech připomínaly náhledy z Mapy znaků (Win XP: Start --> Všechny programy --> Příslušenství --> Systémové nástroje --> Mapa znaků) a část expozic zase jako při úklidu v knihovně. Nebylo to špatné, jen jsem musela přivyknout jinému způsobu prohlížení exponátů. A pak mě úplně dostala tahle věcička. (Bohužel obrázky jsou dost miniaturní.) Autorem komiksu zakletého v recyklované tašce (Le Fils) je Švýcar Gilles Lepore.

Tenhle příspěvek se měl původně jmenovat "Týden hrůz" s tím, že to nejhorší jsem měla schované nakonec ;) Jenže to bych ten příspěvek musela psát dnes nad ránem a ne dnes k večeru. Věci se mi v hlavě lehce přeskupily. Jen dojmy z včerejší návštěvy kina jsou jsou stále stejné:

Tenhle film jsem chtěla vidět na plátně. Vznášela se kolem něj šerá aura, směs nadšení a lítosti. Nejlepší Batman, nejlepší komiksová adaptace, nejlepší film všech dob. Pomník vycházející herecké hvězdy, která v závěru natáčení spáchala sebevraždu. Takhle se rodí legendy? Chtě nechtě jsem od snímku Temný rytíř čekala mnoho.
A má očekávání se více než splnila. Děj se láme každým okamžikem, každou druhou repliku je možno citovat. U Jokera (budoucí Ledgerům Oscar in memorian?) jsem nevěděla jsem nevěděla, zda se smát, či mě má mrazit. Akci střídají životní pravdy, tedy pardon, životní nejistoty. Šílenství a genialita jedno jsou. Náhoda je možná fér, ale zároveň je krutá. Nejtěžší boj je ten, který vede člověk sám se sebou. ... Náměty, které by vydaly na deset filmů, jsou zde stlačeny do jediného snímku, což však divácký zážitek jedině umocňuje. Konec tak nějak bez patosu. A byl to vlastně konec?

TEMNÝ RYTÍŘ
orig. název: The Dark Knight
podtitul: Why So Serious?
původ: USA, 2008
režie: Christopher Nolan
odkazy: CSFD.cz, IMDb.com, oficiální stránka na warnerbros.com

---

Edit: :-* DAXíkovi za větší znalost faktů než mám já.